V dnešní době se velká část moderních SUV tváří hodně drsňácky, aby zakryla fakt, že jsou dělaná hlavně na ježdění po městě a do terénu už se moc nehodí. Proto nás při testu moc příjemně překvapil Aircross, který pod uhlazeným francouzským kabátem skrývá uzávěrku mezinápravového diferenciálu a zvládne mnohem těžší terén, než byste od takového elegána čekali!
Citroën C4 Aircross je totiž výsledkem spolupráce Francouzů s Japonci a konstrukčně se shoduje s modelem Mitsubishi ASX, který francouzským značkám nahradil chybějící platformu 4×4. A když dodám, že se vyrábí v nové moderní továrně Rusku, je jasné, že jde opravdu o světový vůz. Navíc tato rodinka sourozenců dokonce má třetího bráchu – Peugeot 4008, který ovšem na českém trhu není v nabídce, přeci jen dva téměř stejné francouzské vozy by si příliš konkurovaly.
Image ve stylu řady C4 s charakteristickou mřížkou chladiče prohnutou do znaku Citroen i tvary světlometů jasně ukazují na francouzský původ a designéři si dokonce troufli použít i diodová obrysová světla v bocích nárazníku. Při setkání naživo vůz působí spíš jako osobák vyšší střední třídy. Až vyšší světlá výška a relativně úzká linie oken prozradí, že se tu počítá i s terénem a že jde o kategorii SUV.
Nasednutí do vozu jako kdyby provázelo mávnutí kouzelného proutku – otevřete dveře šaramantního Citroenu… a ocitnete se v trochu strohém interiéru Mitsubishi, kde francouzského výrobce připomíná pouze volant s jeho logem. Musím přiznat, že na začátku testu nás poměrně jednoduchý interiér trochu zarazil. Jak jsme ale objevili skryté terénní vlohy Aircrossu, najednou začala tahle kombinace dávat smysl.
Testovali jsme nejvyšší motorizaci s přeplňovaným 1,8 HDi a stádo sto padesáti koní na silnici podávalo perfektní dojem, snad až na hodně citelný nástup turbodmychadla až ve vyšších otáčkách. Podvozek i asistenční systémy na asfaltu fungovaly na jedničku, i když převodovka nám přišla trochu pomalejší a dráhy řadicí páky trochu delší, než bychom si představovali. Podobně i řízení by mohlo být trochu ostřejší s větší odezvou a odpružení v zatáčkách trochu tužší? Ale pak jsme vyrazili do terénu, abychom dostáli slovu Offroad v názvu našeho webu. A všechny tyto drobné zápory se najednou překlopily ve velké KLADY!
V rozbahněném terénu se totiž z uhlazeného elegána najednou stal pěkně drsný chlapík a po uzamčení mezinápravového diferenciálu byly jediným limitujícím faktorem silniční pneumatiky. Pozdější nástup turba? Při trialovém hledání cesty v terénu perfektní věc! Delší chod řazení? To vozu rádi odpustíte, když ta to výměnou dostanete kolečko přepínače 2WD/4WD/Lock, kterým můžete přepínat náhon kol i za jízdy. A pomalejší řízení a menší nastavení odpružení? Přesně to oceníte při rychlejší jízdě na lesních cestách.
To samé platí pro praktický interiér, kam se nemusíte obávat nastoupit v pohorkách od bahna. Přestože zvenku působí Aircross docela kompaktním dojmem, uvnitř najdou dost místa i extrémní dlouháni, a to i na zadních sedadlech. Aircross je znatelně širší a prostornější než konkurence v této cenové kategorii. Zarazil nás snad jen nešikovně umístěný přepínač palubního počítače dole pod volantem, jinak opravdu není co vytknout. Tedy za předpokladu, že si Aircross pořídí někdo, kdo využije jeho schopnosti mimo zpevněné vozovky. Pokud jej pořídíte manželce na odvoz dětí do školy, možná budete mít na interiér a ovládání trochu jiné nároky, my se ale na vůz přeci jen podívali trochu víc z pohledu Offroadwebu.
Trochu starší základ konstrukce při testu prozradily jen drobné detaily – senzor stěračů občas zamával stěrači i na suchu, tempomat někdy výrazněji přidával nebo ubíral plyn, než jak jsme zvyklí u nejnovějších generací těchto systémů, u klimatizace chvíli trvalo nastavit tu správnou teplotu. Jinak se ale Aircross může srovnávat i s mnohem dražšími SUV vyšší třídy.
Cenově se v provedení 4×4 pohybuje těsně nad půlmilionovou hranicí, ovšem osobně bych doporučil připlatit si na námi testovaný čtyřválec 1,8 HDi. Z odolného dělníka totiž dokáže udělat svižného dálničního cestovatele a cesty přes Německo vám dovolí vychutnat si dvoustovku na tachometru, abyste si pak projeli staré šotolinové vojenské cesty v Alpách třeba v drsné společnosti Land Roverů, to vše při poměrně střídmé spotřebě.
Autor: FilipT, foto: Jan Altner