Připadá vám klasické Mini na rozbité cesty a hory moc nízké a nechcete mít takřka rodinné SUV jako je Countryman? Pak by vás mohl zaujmout právě Paceman, který udělal po svém uvedení veklý rozruch.
Uvedení nového modelu nebylo nijak složité, vychází totiž z Countrymana, ze kterého využívá maximum, které může. Rozměry jsou v podstatě totožné, i když je Paceman paradoxně o trochu delší a samozřejmě nižší. Ubyly zadní dveře a vzadu se zmenšil prostor díky svažité střeše. Praktičnost tedy utrpěla, na druhou stranu stylu je tu najednou požehnaně. A to byl také cíl Mini, zaujmout mladé lidi toužící po městském crossoveru.
I při pohledu do kabiny nechybí tradiční hravost Mini. Interiér je totožný s Countrymanem, díky bohu i s ovládáním oken na dveřích. V našem případě je mezi sedačkami volič automatické převodovky, kterou můžete ovládat v sekvenčním režimu i pádly na volantu. No a k tomu to magické písmenko S. Najdete ho na bocích auta i na víku kufru, tady ještě s doplňkem D. Máme tedy co dočinění se sportovnější řadou Mini, která ale jezdí na naftu.
Pod kapotou je řadový čtyřválec přeplňovaný turbem o objemu necelých dvou litrů. Ten má výkon slušných 143 koní a vytáčí se skoro stejně rád jako by pálil benzín, dokonce i zvuk se v Mini celkem podařilo vyladit, jen to chrochtání na volnoběh tam zkrátka být musí. Zajímavý je ale i točivý moment 305 Nm, který v kombinaci s váhou 1315 kg slibuje celkem slušnou porci zábavy. Uváděná kombinovaná spotřeba okolo pěti litrů je bohužel v praktickém životě sci-fi, ale k tomu později.
Testovaná verze byla vyvedena v rudé barvě s rychlými pruhy a dělala dojem, kamkoliv jsme přijeli. To je skutečná přidaná hodnota Mini a možná jeden z důvodů, proč nesáhnout třeba po BMW, nebo japonské konkurenci, Mini je zkrátka jen jedno, každý ho zná a každý ho tak nějak musí mít rád.
All4 s jistotou
Teď už ale za volant. Jak jsem již psal, po startu vás čeká klasický zvuk dieselu, který ovšem po sešlápnutí plynu pomalu mizí a mění se v celkem příjemný ryk vytáčeného agregátu. Převodovka funguje přesně, ale v porovnání se současnou konkurencí by snesla rychlejší odezvu a jemnější chod. Tady se projevuje fakt, že Mini je druhou značkou BMW a dostávají se do něj inovace vždy až generaci po Baworáku.
Pohon All4 funguje bez chyby, podrží vás na vodě, na špinavé silnici a samozřejmě i ve sněhu, což jsme si mohli vyzkoušet u Countrymanu. Za volantem máte naprostou jistotu, Mini poslouchá na slovo a ani při ostřejší jízdě necítíte, že by auto mělo nějaké potíže. Do čtyřkolky se tedy rozhodně vyplatí investovat, i když má za následek nárůst spotřeby. Ta naše se pohybovala při testu mezi sedmi litry při klidné jízdě, až po devět při dálničních přesunech, nebo testech na okresce. Ve srovnání s benzinovým motorem, který dokázal jet zhruba za devět litrů to už není velká úspora. Rozdíl se ještě více smaže, pokud stisknete tlačítko sport, které dává motoru lepší reakci na stisk plynu a syrovější projev, no a to za těch pár decek rozhodně stojí!
Co mě naopak velmi potěšilo je pohodlí, které Paceman nabízí, tedy alespoň na předních sedačkách, ty zadní jsou jak už to u třídveřových Mini bývá spíš pro menší postavy, kterým nevadí nedostatek místa nad hlavou. Naopak řidič a jeho spolujezdec mají místa dost a mohou si užít sedačky s výborným bočním vedením, které ale poskytují i dostatek pohodlí. Ani po delších cestách jsem necítil únavu, tady se v Mini vyznamenali. Příjemný je i volant, i když by snesl trochu užší věnec. Informační systém na středovém panelu je přehledný, intuitivní a dobře se ovládá i za jízdy. Rovněž audio systém musíme pochválit. Jediné, na co je třeba si v Pacemanu zvyknout je omezený výhled z kabiny.
Mini opět ukázalo, že umí vyrábět auta s dokonalým vyvážením stylu, jízdních vlastností a kvality. Paceman není výjimkou a i prodeje nasvědčují, že se automobilce podařil dobrý tah. My nemůžeme, než souhlasit.
Technické údaje
Video
Autor: Matěj Oliva, Foto: Mini