Za volantem závoďáku

O Polarisu RZR XP 900 bylo napsáno už hodně, ale jak se zdá, dokáže nám stále přinášet nové zážitky. Tentokrát jsem měl možnost usednout za volant RZR upraveného pro vytrvalostní offroadové závody.

Polaris Team s předešlým strojem RZR-S 800 dokázal vyhrát několik ročníků mistrovství republiky a porážet daleko větší a dražší auta. I nová generace si už ale vysloužila respekt a okupuje přední pozice v každém závodu, na jehož start se postaví. Pokud teď čekáte vyprávění o přídavných turbech, přepracovaném podvozku a novém rámu, asi vás zklamu, výčet úprav bude až překvapivě krátký.

Nový motor modelu XP má dost vysoký výkon, který není třeba ještě navyšovat na úkor životnosti motoru. Dalším logickým krokem v ladění by byl podvozek. No a zas nic. Ramena jsou dostatečně široká, navíc unikátní zadní zavěšení funguje opravdu dobře. RZR je navíc osazeno novou generací tlumičů Fox Podium X, která má ještě větší progresi, než jednotky použité na RZR-S samozřejmostí je možnost nastavení.

Hlavní pozornost se tedy věnovala ochraně stroje. Offroadmaraton je hodně kontaktní závod a konkurenční vozidla i 3x těžší, než RZR, proto bylo nutné osadit ho rámy po stranách, kam směřuje velká část nárazů. Na ty navazuje oplechování podvozku a samozřejmě i ramen. Následoval zadní i přední nárazník a poctivá plechová stříška, která zároveň chrání posádku. Za stejným účelem je tu i hasící přístroj na konstrukci za jezdci. Nutné je také nízké plexi před řidičem. V interiéru se kupodivu mnoho změn neudálo. Hlavní novinkou jsou čtyřbodové pásy s automatickým navíjením. Ty ale drží jezdce v originálních sedačkách, které mají dostatečné vedení. Nesmíme samozřejmě zapomenout na přídavná světla, která se používají například na čtyřiadvacetihodinovce.

Do RZR usedám s pocitem, že mě nic nemůže překvapit. Ergonomie je stejná, jako u předváděcího kusu, který jsme měli k dispozici při prvním svezení ve Španělsku. Hodně ale mění pásy, ty mě poutají do sedačky podstatně pevněji, než originální tříbodové. Startuju motor a užívám si jeho hrubý a štěkavý projev, H zapadá samo a plyn jde hned na podlahu. Akcelerace je opravdu úchvatná a maximální rychlost jsem v pražském Hummer centru ani nestihl dosáhnout, pohybuje se ale přes 110 km/hod.

Hummer centrum vyniká především polygonem pro terénní auta. Tady mohl podvozek RZR ukázat, co umí. Nejzajímavější to bylo na testu křížení náprav, kde nechaly tlumiče dlouhá ramena jít do neuvěřitelné polohy a s řízeím auta to ani nehlo. Podobné pocity jsem měl i při přejíždění rolet, kde se k jezdci dostane jen minimum rázů. Pořád ale platí stejný recept na dobrou jízdu a tím je rychlost a dostatek výkonu na kolech. Pak se Polaris chová naprosto ukázkově. Vše je zkrátka dobré dělat v dostatečné rychlosti. Výjezdy jsou pak hračkou, stejné je to ve sjezdech, Polaris výborně brzdí motorem, takže stačí jen plynem regulovat rychlost.

Oproti originálu je závodní RZR obuto do Bighornů místo ITP. Ty jsou odolnější a lépe se chovají na tvrdém podkladu. Jejich trakce je ale přeci jen o něco nižší a RZR na plný plyn vždy víc hrabe, než jede, toho lze ale využít k dlouhým driftům, otáčení smykem a dalším lahůdkám. V závodní verzi je RZR XP sice hodně podobné originálu, ale pár detailů dokáže udělat hodně a dotáhnout téměř závodní mašinu do dokonalosti.



Autor: Matěj Oliva, Foto: Filip Tichý

Za volantem závoďáku

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Přesunout se na začátek