Zatímco u nás jsou vody v oblasti Side-by-side dosti klidné, za velkou louží prožívají tato vozítka obrovský boom. Zatímco v oblasti užitkových strojů je konkurence obrovská, u těch sportovních okupoval pozici na výsluní vždy jen Polaris. To samozřejmě žlutí nemohli nechat jen tak a po představení na podzimních výstavách se nám jako první redakci dostal do ruky nový Can-am Commander 1000.
První dojem ze setkání s tímhle velikánem je obrovský a to doslova. Zatímco většině UTV vozítek jsou větší čtyřkolky, Can-am je spíš menší auto. Opticky je stroj hodně vysoký díky výrazné kleci chránící posádku a samozřejmě i díky 26 palců velkým litým kolům obutým v našem případě na pneumatikách Maxxis. V testované verzi XT najdeme na Commanderu několik zajímavých doplňků. Hodně se mi líbil hliníkový sportovní volant a samozřejmě i přístrojovka, která slouží i v silniční tříkolce Spyder. Jsou na ní netradičně umístěné budíky, kdy otáčkoměr běží naproti rychloměru.
Každý detail stroje je výborně zpracovaný, plasty lícují a myslelo se nejen na zábavu, ale i na praktickou funkci stroje. Samozřejmostí je sklápěcí korbička, která je upevněna za pomoci hydraulických pístků. Pod ní je poměrně velká vodotěsná schránka, která pobere třeba věci na celý víkend, jen pozor, je v ní dost teplo od výfuku, který je pod ní, takže zmrzlinu si dejte jinam. Třeba do lednice na 12V, kterou můžete zapojit do zásuvky na palubní desce. Zde je také několik držáků na lahev s pitím a drobnosti. Před spolujezdcem je kastlík podobný těm v osobních autech. Navzdory tomu, že se jedná o UTV, je vše potřebné velice dobře přístupné. K chladiči se dostanete po odklopení plastového krytu na přední kapotě. K zadní rozvodovce zase po sklopení korby.
Po usednutí za volant má řidič hodně sportovní pocit, volant si můžete nastavit podle sebe a do sedačky zapadnete ve velice příjemné poloze. Bohužel se musíte připoutat tříbodovými pásy a sportovní čtyřbodové, stejně jako u konkurence chybí. Velice dobrým dojmem na mě působí uchycení ochranné sítě, která má stejný zámek jako bezpečnostní pás a je velice robustní. Zajímavé je, že bezpečnostní pás si musíte zapnout v případě, že chcete jet rychleji než 25 Km/hod. Na bezpečnost se u BRP myslelo na každém kroku a je vidět, že stroj je připraven především pro USA. Palubní deska je zpracovaná velice pěkně, bohužel však není vidět, přes samolepky Warningů, kterých je tu opravdu požehnaně, od těch smysluplných o minimálním věku jezdce až po těch, že nemáte jezdit s nohama vně stroje. V kabině je samolepek 10, ve zbytku stoje pak minimálně dalších 7.
Na palubní desce jsou ale všechny ovladače přehledné, tlačítkem ovládáte režim sport, připnutí předního náhonu, ovládáte naviják, owerride a je tu i spínací skříňka a tlačítko startéru. Světla se spouští prostřednictvím spínačky a dálkové se světelnou houkačkou ovládá páčka na levé straně volantu, stejně jako v osobním autě. Stejnou páčkou ovládáte i blinkry a klakson. K naprosté spokojenosti mi chybí pouze funkce automatického vypnutí blinkru. To už bych chtěl ale moc. Naopak potěší možnost zamknout parkovací polohu řadicí páky.
Při našem testu měl Commander najeté zhruba tři motohodiny. Přesto motor bezchybně naskočil a řazení bylo opravdu velice snadné a přesné. Litrový dvouválec reaguje na stisk plynového pedálu velice živě a energicky. Řidič má okamžitě pocit „nadupaného“ motoru pod kapotou. Zvuk je ale hodně utlumený homologovanou koncovkou. Řadím H, zapínám funkci sport, která motoru dává rychlejší reakci na přidání plynu, který je elektronický, lanko tedy opravdu přetrhnout nemůžete, a vyrážím nejprve na dálnici. Commander vyráží za plynem velice svižně a než se stačím vzpamatovat, svítí na palubce 75Km/hod. To je bohužel maximální rychlost, kterou jsme v testu mohli jet, než bude mít motor za sebou první garanční prohlídku. Po odstranění rychlostního omezení by měl 83 koní silný V-twin rozhýbat autíčko až k hranici 130ti Km/hod. No nevadí, zkoušíme alespoň zpomalovat a zrychlovat. Pro běžné zpomalení stačí pouze pustit plynový pedál a motor díky objemu a kompresi velice rychle a účinně brzdí. Brzdy samotné nemají na silnici moc přesvědčivý účinek a jsou naladěné hlavně pro offroad. Berme také v potaz, že stroj má najeto opravdu málo na to, aby si brzdový systém „sedl“ a fungoval jak má. Chování na silnici bylo velice slušné a na silničních kolech může být jízda po asfaltu opravdu příjemná.
Z dálnice sjíždíme ke staré motokrosové trati, která je teď skrytá pod vrstvou sněhu. Betonový obrubník, přejíždíme bez mrknutí a už můžeme sešlápnout pedál na podlahu. Řízení je nejpřesnější při zapojení náhonu 4×4, ve sněhu ale stále musíte korigovat směr a po dvaceti minutách jízdy jsem si připadal jak po jízdě na sportovní čtyřkolce. Pokud zapojíme jen dvoukolku, našlapaný dvouválec začne divoce hrabat a jediné, co se s Commanderem dá dělat jsou kolečka a drifty, o plynulé jízdě si ale můžete nechat jen zdát. Pokud chcete jet svižně, tak i na 4×4 vás čeká hodně práce, na druhou stranu, kdo někdy řídil side-by-side, nebude mít s řízením problém, je jen třeba trochu s rozmyslem mačkat plynový pedál.
Podvozek zvládá polní cesty velice dobře a díky vlečným ramenům na zadní nápravě je jízda hodně stabilní. Mnohem horší je to na trati, kde jsme ve vysoké rychlosti přejížděli rolety a odskoky. Tlumiče bohužel nestíhají tak rychle reagovat a na třetí roletě už klapne doraz a je lepší pustit pedál plynu. Na tom má samozřejmě svůj podíl i vyšší hmotnost velkého stroje. Xt ale není pro závodníky, na ty čeká verze X postavená na podvozku Fox namísto KYB u nižších verzí. Pokud bychom chtěli na závody, tak by stroj samozřejmě snesl i rozšíření a další úpravy, ale to už zabíháme o říše fantazie, vraťme se zpět do sedačky.
V terénu mě omezení rychlosti moc netrápilo a bylo možné si naplno užívat vytažení ze zatáček litrovým dvouválcem a dlouhé kontrolované drifty s pohonem 4×4. Na sněhu stroj nemá sebemenší tendence se převracet a spíš se utrhne zadek, naopak na silnici je třeba si dávat opravdu pozor, a hlídat rychlost v zatáčce. Podvozek dává naštěstí včas vědět, kdy se děje něco špatného. Commander ale samozřejmě není jen pro rychlé ježdění po rovinkách. Nechá se pobídnout i těžším terénem a výjezdy jsou spíše problémem psychiky řidiče. Když jde do tuhého a začnou se i přes vysokou světlou výšku protáčet přední kola, sepne se visco lock a s uzávěrkou můžete pokračovat dál. No, a pokud to už opravdu nevyjde, je tu naviják ovládaný z kabiny. Zajímavou změnou projde stroj po vypnutí režimu sport. Motor přestane ostře reagovat na každé polechtání plynového pedálu a je mnohem přívětivější. To se hodí hlavně při manipulaci na parkovišti, najíždění do dodávky, nebo při přejíždění překážek. Při parkování se Commander chová jako malé osobní auto, rejd je dostatečný a není problém podélně, nebo příčně zaparkovat stejně jako v autě.
Jízda se spolujezdcem
Hodně zajímavé je chování Commandera se spolujezdcem. Motor má dostatek výkonu, takže téměř nepoznáte, že někoho vezete. Kde je to ale hodně znát je ovládání stroje. Díky lepšímu rozložení váhy se Commander ovládá snad ještě líp, než při obsazení pouze řidičem. Z pohledu spolujezdce se jedná o dost divokou záležitost. Madlo na palubní desce i páka mezi řidičem a spolujezdcem poskytuje vynikající oporu. Mně osobně dělal pobyt na místě spolujezdce spíše žaludeční problémy, když jsme několikrát projeli zatáčku driftem, nebo se otočili smykem na místě. Do přihrádky spolujezdce tedy pro příště raději přibalím kinedryl.
S Commanderem jsem strávil celý den a najel na něm několik motohodin. Za tu dobu jsem se přes dřívější odpor k side-by-side zamiloval. Přes drobné mouchy, které se najdou snad všude je Commander vynikající nástroj především pro zábavu, který ale odvede i kus práce, dokáže tahat vlek, uveze dost nákladu a třeba uklidí chodník. Nejlepší pocit ale máte, pokud sednete do prázdného autíčka a jdete se prohánět terénem. Nezanedbatelné je i posílení vašeho ega. Při průjezdu městěm se snad nenašel nikdo, kdo by se po Can-amu alespoň neotočil. Cena téhle legrace samozřejmě není nejmenší, nicméně v porovnání s americkou produkcí se nejedná o nějak markantní rozdíl a s čínskými produkty (snad se nikdo neurazí) se tento stroj opravdu srovnávat nedá. Can-am má samozřejmě vyřešenou homologaci, takže s Commanderem můžete bez problémů na silnici.
Video
Autor: Matěj Oliva, Foto: Jan Altner