Na test Renegadu jsem se od jeho představení hodně těšil. Auto se mi vždycky designově líbilo a zajímavě spojuje drsnost amerického Jeepu s technikou a filozofií Fiatu. Když jsem dostal k testu nejdříve dvoukolovou verzi, byl jsem trochu zklamaný, ale rozhodně ne dlouho.
Oranžový Renegade vypadá prostě dobře, ať už jste příznivci aut se sedmi otvory v masce, nebo ne. Kulatá světla slibují dobrou funkci a zároveň umožní autu vybočit z řady malých SUV, kterých je dnes na trhu široká paleta. I když je auto nižší, než 4×4, světlou výšku a ochranné plasty by mu mohla konkurence jen závidět.
V interiéru je Renegade snad „nejjeepovitější“ ze všech Jeepů. Na každém detailu se vám připomíná oblíbený emblém přední masky z Willise a připomíná vám, že jste si koupili opravdovou legendu a ne jen jinak vypadající Fiat. V našem případě mělo auto i multimediální systém s navigací s celkem roztomile velkým 7″ displejem. Funguje ale perfektně.
Uvnitř mě překvapila především užitnost auta. Renegade není vnějšími rozměry žádný obr, ale uvnitř najdete opravdu dobře využitelný prostor s perfektní ergonomií, kde máte vše při ruce. Na offroad odkazuje velké madlo před spolujezdcem. V případě dvoukolky by se tu ale spíš hodila větší schránka na drobnosti.
Náš Renegade byl osazený benzínovou 1.4 MultiAir o výkonu 103 kW, který můžete mít buďto s šestistupňovým manuálem, nebo dvouspojkovým automatem se stejným počtem rychlostí (v testu). Devítistupňový automat od ZF se váže jen k nejvýkonnější verzi 125kW (230 nm.). Rozhodně to není špatný parametr, nicméně auto váží 1380 kg, takže se motor přeci jen musí dost snažit, což se projeví nejen na spotřebě, která se během testu pohybovala mezi osmi a devíti litry.
To samozřejmě trochu kazí radost ze zábavy, kterou si s Renegadem ale celkem užijete. Maximálka je sice „jen“ 181 km/hod. , nicméně dálniční přesuny nejsou žádným zásadním problémem. Motor je ale před jízdou třeba trochu prohřát, než se uklidní a je kultivovaný a tichý. Převodovka se ho navíc snaží držet motor v nízkých otáčkách a po ohřátí s ním spolupracuje velmi dobře.
Vyjede na zasněžený Ještěd?
Jeep jsme měli půjčený v mrazivém počasí do zasněžené krajiny. To nám dalo prostor vyzkoušet, zda je opravdu nutné mít náhon 4×4, pokud zrovna nebydlíte na horách a nejezdíte pravidelně do terénu. Finanční úspora při nákupu je totiž poměrně razantní.
Začínáme na zasněženém poli. Auto se po polňačce na kvalitních gumách pohybuje celkem sebejistě a ani v hlubším sněhu s hlínou nemá nijak zásadní problémy. Samozřejmě na mě bliká kontrolka prokluzu kol, ale auto stále jede a můžete ho bez problémů ovládat. S takovou jízdou si poradí i převodovka, která zbytečně často nepřeřazuje a tak nějak cítí, co s autem zrovna chcete dělat.
Ale zpátky na silnice. Na namrzlých okreskách znovu zasahuje především elektronika. Samozřejmě, že předokolka není tak stabilní a nemám takový pocit kontroly, jako kdyby měl Renegade náhon 4×4, nicméně i tak se necítím nijak nebezpečně a jízda je klidná a auto v rámci možností drží stopu. Jakmile se zadní část auta má tendenci utrhnout, zasahuje elektronika a vy můžete v klidu pokračovat v jízdě.
Když napadne sníh, vyrážíme s auty na malou silničku, která vede na vrchol Ještědu k legendárnímu vysílači. Je hodně strmá, hodně úzká a musíte tu jet opravdu opatrně. I se čtyřkolkou je to tu někdy náročné, takže mě zajímalo, jak si s výjezdem poradí Renegade.
A zvládl to na jedničku. I když při posledním strmém stoupání na zledovatělém sněhu jsem měl dost velké obavy. Jeep se ale nakonec za podpory silného blikání kontrolky prokluzu přeci jen nahoru vydrápal. A to je vždycky to hlavní.
Renegade mě během testovacího týdne potěšil svou využitelností, dobrým výhledem z kabiny, perfektní ergonomií a velkým zavazadlovým prostorem, který po sklopení sedaček pobral i dvě sady běžeckých lyží. Nechybí mu ale ani styl a když čtrnáctistovku trochu potrápíte, užijete i trochu toho sportovního svezení. A radím vám, pokud kupujete auto a rozhodujete se o náhonu, nikdy to nedělejte v tom týdnu, kdy je zrovna sníh, protože těch zbylých 50 si to budete možná vyčítat!
Technické adage
Autor: Matěj Oliva, Foto: František Chobot