Land Rover je proslavený svými zajímavými akcemi, na kterých je možné vyzkoušet auta opravdu důkladně a to i v těch nejnáročnějších podmínkách. No a ta poslední nebyla výjimkou. Mohli jsme vyzkoušet Defendery v několika specifikacích a hlavně Land Rover Discovery 4!
Serpentiny i bahno
V rámci testování nás čekaly opravdu rozmanité podmínky. Začali jsme na středočeských okreskách, pokračovali po dálnici na bývalý tankodrom a končili jsme na silničkách okolo Lipna. Denní porce 300 kilometrů se nezdá nijak závratná, ale nezapomeňte, že jedeme v Defenderech.
Start tripu nás čekal v Discovery s trochu nestandardní výbavou. Jednalo se o auto, které bylo určené hlavně do firem. Vzduchové měchy tu vystřídaly ocelové pružiny, kožené čalounění látka a palubní infosystém jen malý displej. Důležitější ale je, že je v autě osmistupňová převodovka poslední generace a šestiválcový motor. I v utažených zatáčkách první sekce se s Discavery jelo velmi příjemně, odpružení fungovalo výborně a dokud jsem nepřesedl do verze s měchy, přišlo mi i odpružení naprosto vynikající.
Naprostý kontrast je pak přesednutí do Defíka. O pohodlí asi není třeba psát. Interiér je klasicky spartánský, sedačky jednoduché a hlavním rysem je tu praktičnost auta. Ani řízení po silnici není rozhodně žádná lahůdka. Motor 2,2 sice dokáže s autem poměrně hezky zahýbat, ale podvozek s tuhými nápravami jízdu dost limituje. Každopádně jde ale o velký zážitek. Volant je velký a do prudkých zatáček se musíte s rukama hodně ohánět, ale při troše zručnosti můžete jet celkem svižným tempem. Silnice ale rozhodně není místo, které byste s Defenderem vyhledávali.
Bahno a zase bahno
V terénní sekci nás čeká nejdříve malá soutěž. Projet s dlouhým Defenderem trať vyznačenou brankami bez couvání vypadá na první pohled jednoduše, ale čárky za trefení branek přibývají rychle a ani nejlepší z nás se nevyvarovali chyb. Ve všech jízdách byly k ruce instruktoři Land Rover Expirience programu, kteří nás vedli terénem a uakzovali, co auta britské značky umí.
Mnohem zajímavější je ale samotný terénní okruh. Ten vede po rozbahněných cestách tankodromu a čekala nás na něm zkouška všeho, co Land Rovery poslední generace dokážou. První okruh nás čekal v Defenderu 110. Hned na začátku okruhu řadím redukci, chce to trochu cviku, ale zapadá bez problémů. Pak už se můžeme pustit do bahnitých louží na cestě. Nakonec je to trochu zklamání, auto projíždí jako by jelo po suché cestě. Stejné je to i s výjezdy a sjezdy, kde stačí nechat zařazenou rychlost a jen volantem korigovat směr jízdy.
Hodně zajímavou vychytávkou je rozjezd v kopci. S autem jsme zastavili v opravdu prudkém výjezdu, nechali zařazenou jedničku a vypli motor. Pak stačilo držet volant a nastartovat. Defender se dá pomalu do pohybu a do kopce se v pohodě rozjede – velmi interesantní.
Po přesednutí do Discovery bylo vše ještě jednodušší. Automatická převodovka dává jízdě plynulost a vzduchový podvozek funguje v terénu dokonale. Auto má několik režimů podle podkladu, na kterém se pohybujete. Nastavit ho můžete pro bahno, kamení, nebo sníh. Nastavení se podepíše na chování podvozku a celého auta. Nás se samozřejmě týkal bahenní režim. Pro běžného řidiče je jízda terénem v Dscovery podstatně příjemnější a plynulejší. Auto si zapíná mezinápravovou uzávěrku a uzávěrku zadního diferenciálu podle aktuální situace na trati. Vy se o nic nestaráte a jen na palubním displeji kontrolujete, co na autě zrovna funguje. A funguje to perfektně. Faktem je, že v Discovery rozhodně nezažijete tak intenzivní pocity jako v Defenderu, který je tak nějak blíž řidiči a boční náklony i výjezdy jsou mnohem intenzivnější. Mnohem víc se ale v autě nadřete.
V sedačce závoďáku
Posledním překvapením, které pro nás Land Rover připravil bylo svezení v závodním Defenderu teamu Def-tec, který má za sebou Intercontinental Rallye. Zajímavé je, že se jedná o čistě českou stavbu, která vznikla ze sériového Defenderu, nejde tedy o Bowler. Auto má vše, co od závodního vozu očekáváte – bezpečnostní klec, sportovní sedačky, přídavné chlazení a pryč je vše, co jen trochu nepotřebujete. O autě jsme už ostatně psali v článku o jeho stavbě.
Bohužel jsme se při testování dostali jen na sedačku spolujezdce, ale i tak to byl zajímavý zážitek, přesto, že trať rozhodně neodpovídala určení auta a bahno pro něj není úplně ideálním povrchem.
Před sedačkou spolujezdce opatřenou samozřejmě čtyřbodovými pásy najdete velký displej navigace, která se na intercontinental rally používá. Víc není třeba. Nad hlavami jezdců je velký ventilátor, který je pro horkou Afriku téměř nezbytný. Motor má v kabině příjemně ostrý zvuk a auto vyráží vstříc jihočeskému terénu. Odpružení na lehkém autě funguje překvapivě dobře a ani na velkých nerovnostech není třeba se přehnaně držet. Na druhou stranu jsme nejeli zdaleka naplno.
Každopádně svezení v závodním autě je vždy zajímavým zážitkem a můžeme poděkovat teamu Def-tec a popřát štěstí v letošních závodech.
Autor: Matěj Oliva