U velkých SUV nebývá spotřeba tím nejdůležitějším parametrem, ale co když potřebujete hlavně bezpečně jezdit po městě a nechcete řešit, jestli máte dost nafty na delší cestu? Honda představila superekonomickou verzi své vlajkové lodi CR-V, nicméně pouze ve dvoukolce.
Když jsem auto viděl poprvé v tabulkách, moc logické mi to nepřipadalo. Naftová šestnáctistovka má výkon „jen“ 120 koní, auto má náhon na přední nápravu a nemůžete ho mít s automatickou převodovkou. To vše má ale svůj důvod. Honda se soustředila na maximálně ekonomický provoz auta, papírová spotřeba je 5,5 litru a na rozdíl od většiny výrobců Honda ve svých specifikacích zákazníkům nelže.
O CR-V se nebudeme zbytečně rozepisovat, měli jsme s ní čest už minulý rok, takže pokud Vás zajímá více, přečtěte si tento test. Na první pohled rozhodně nepoznáte, že se jedná o dvoukolku, to je znát až ve chvíli, kdy někde začnou přední kola prokluzovat. Ale ruku na srdce, jak často se běžný řidič dostane do situací, kde se bez pohonu 4×4 neobejde?
Nám se to za týden testování stalo jednou při cestě na vysokohorskou chatu, kde si auto neporadilo s ujetým sněhem bez štěrku. Na řadu přišlo couvání do kopce. Nakonec jsme nahoru dojeli a to je nejdůležitější. Svou roli v tom rozhodně hrály i pneumatiky, které už rozhodně nebyly v té nejlepší kondici.
Jinak se CRV chová vzorně a pohon zadní nápravy dobře zastupuje elektronika, která pomáhá zvládat krizové situace. Problém není ani vjetí půlkou auta do sněhu v zatáčce. Pokud ale potřebujete denně jezdit po horách, bylo by asi lepší přeci jen investovat do propracované hondí čtyřkolky.
Teď ale k tomu nejzajímavějšímu. Spotřebu nedrží na uzdě jen technika, ale i interiér auta, který nutí řidiče dávat si pozor na pravou nohu. Na přehledné palubní desce najdete kontrolku zapnutého ekonomického režimu, šipky, které vám ukazují, kdy zařadit a hlavně LED kroužek okolo otáčkoměru, který svítí jasně zelenou pokud jedete ekonomicky a naopak při nešetrné jízdě zelená bledne až do bílé barvy. Na začátku jsem si říkal, že něco takového nebude mít vliv na jízdu, ale za volantem stále podvědomě tato data sledujete a ve finále se jimi i řídíte.
S Hondou jsme absolvovali pražský provoz, dálnici i jízdu po horách. Ani v jednom prostředí se nám nepodařilo dostat přes 6 litrů na sto. Celkově jsme skončili po přeměření na hodnotě 5,7 litrů a to jsme auto rozhodně nešetřili, jezdili jsme s plným kufrem (variabilní interiér Hondy v pohodě pobral lyže a výbavu na týden). To je u 1670 kg těžkého SUV hodnota z říše snů.
Pokud hledáte bezpečné auto pro městský provoz i dlouhé cesty, kterému nechybí styl a hlavně vás finančně nevysaje, je šestnáctistovka od Hondy rozhodně zajímavou variantou. Naše testovaná verze stála 669 000, což je zhruba o sto tisíc méně, než čtyřkolka s motorem 2,2.
Autor: Matěj Oliva, Foto: Jan Altner