Kupovat ojeté auto je samo o sobě poměrně velké riziko. Ne každý vůz je takový, jak prodejce tvrdí. Problémy jako zamaskovaná nehoda, stočený tachometr či nejistý původ vozu jsou běžné věci. Tím ale problémy rozhodně nekončí. Ten, kdo nakonec koupí ideální ojetinu, zjistí, že další problémy teprve nastávají. A to v souvislosti s byrokracií.
Přepis není snadný
Starší generace ráda vzpomíná na takzvaný „polopřevod“ auta. Ten spočíval v tom, že prodávající vůz odhlásil, kupující ho přihlásil. Toto ale bylo zrušeno, což obchod s ojetinami značně zkomplikovalo. Dnes se musí prodávající a kupující na místě sejít oba, což není vždy jednoduché, když jsou například smluvní strany z různých koutů republiky. Alternativou je plná moc, která ale musí být ověřená. A ruku na srdce, dáte tento dokument někomu neznámému?
Bez pojistky to nejde
Podepsáním smlouvy administrativa jenom začíná. Aby auto mohlo být přihlášeno, nestačí, aby byly přítomny obě smluvní strany. Nový majitel ojetiny musí také doložit, že už má auto pojištěné – tedy že má sjednané povinné ručení. Když se s přepisem nespěchá, je času dost, ale pokud chtějí lidé zajistit přepis ještě tentýž den, není takto rychlé sjednávání pojistek úplně optimální. Ne vždy je taková pojistka výhodná.
Auto potřebuje razítko
Stále ještě není vše hotovo. Aby mohlo být auto přepsáno, potřebuje „razítko“. Tedy musí být potvrzené, že opravdu existuje a že vše sedí, jak má. K tomu slouží takzvaná evidenční kontrola, kterou provádí stanice technické kontroly. Nejenom že tento úkon samozřejmě něco stojí, ale také je nutné počítat s tím, že na vytížených stanicích se může čekat. Jde tak o další nemilou komplikaci, která s přepisem koupené ojetiny souvisí.
Lidí je málo
Ani když máte vše potřebné, nemusíte mít vyhráno. Na některých úřadech je málo zaměstnanců a v tu chvíli vás čeká dlouhé čekání na to, než se dostanete na řadu. Myslet si, že to stihnete za pár minut, je hodně naivní představa.
Zdroj: https://www.autosimple.com/blog/after-buying-used-car/