Kdo má na křižovatkách přednost, může určovat dopravní značka, semafor, ale třeba i policista řídící dopravu. Co ale ve chvíli, kdy se na křížení silnic nic z toho nenachází? V tu chvíli se aplikuje takzvané pravidlo pravé ruky. Je jednoduché – koho máme po pravé straně, tomu dáváme přednost. Jsou ale místa, kde toto pravidlo neplatí. Kdo to neví, riskuje nehodu i postih od policie.
Výjezd z obytné zóny
Obytné zóny jsou poměrně specifickou částí měst. Rychlost je zde omezena na 20 km/h, chodci zde mohou chodit po vozovce a v rámci zóny, pokud zde nejsou značky, platí pravidlo pravé ruky. Přestává však platit ve chvíli, kdy obytnou zónu opouštíme. Pokud je to právě v oblasti křižovatky, platí jediné – ten, co vyjíždí z obytné zóny, musí dát přednost všem ostatním. Pokud to neudělá, může hrozit problém.
Účelová komunikace
Aby řidič věděl, co je účelová komunikace, musel by si před cestou důkladně studovat mapu a katastr nemovitostí. V praxi je to nesmysl, a tak řidiči více spoléhají na své zkušenosti a chování ostatních. Někdy i na červené patníky, které toto místo označují. V případě, že účelová komunikace ústí na místní komunikaci, platí, že ten, co z účelové komunikace vyjíždí, dává přednost všem ostatním. Opět jde tedy o místo, kde pravidlo pravé ruky neplatí.
Přejíždění z pruhu do pruhu
Poměrně zapeklitá situace nastává na víceproudé komunikaci. Pokud jde o komunikaci o třech a více pruzích v jednom směru a dvě vozidla z rozdílných pruhů mají tendenci přejíždět do jednoho stejného (u tříproudé komunikace se řidič z levého i pravého zároveň chystají do prostředního), na pravidlo pravé ruky je dobré myslet. Ten, co je po naší pravici, totiž nesmí být ohrožen a má v tu chvíli přednost ve změně pruhu. Toto ale neplatí například ve dvou pruzích v jednom směru, kdy se auta vzájemně mění, stejně jako to neplatí u pruhu připojovacího – ta, co v něm jedou, sice máme po pravé straně, ale přednost se jim nedává.
Zdroj: https://www.defensivedriving.org/dmv-handbook/right-of-way/